Cesta kávy – z plantáže až do vašeho šálku

Káva je plodem rostliny zvané kávovník. Ten vypadá na první pohled zcela obyčejně. Je to rostlina keřovitého vzrůstu a dosahuje výšky až 3 až 5 metrů. Je pěstován především v Asii, Jižní a Střední Americe, v Africe, na Arabském poloostrově a Indonésii, a to ve vyšších nadmořských výškách.

Původně je kávovník pralesně vegetující keř. Často jsou tedy kávovníkové plantáže chráněny pásy jiných rostlin (banánovníky, kukuřice aj.), čímž se reguluje jejich výnos.

Samotný proces pěstování kávy

Mladičké keříky kávovníku jsou předpěstovávány v bavlněných obalech. Teprve po dosažení patřičné výšky se stěhují na plantáže. Libují si ve slabě kyselých hlinitých půdách. Rostlina vyžaduje teplé a vlhké podnebí se stálými teplotami mezi 18-22 °C, nesnáší teploty nižší než 0 °C, při teplotách nižších než -2 °C hyne. Z první kávové úrody se pěstitelé radují tři až šest let po vysazení (podle místních podmínek) a samotný kávovník se dožívá až čtyřiceti let.

Květy kávovníku jsou bílé hvězdicovitého tvaru, kvetou ve skupinách po 8 až 15 a rychle se mění v zárodky plodů. Ty v závislosti na odrůdě a poloze plantáže dozrávají průběžně 6 – 9 měsíců po odkvětu, přičemž vznikají kulaté či oválné plodnice podobající se velikosti třešně (kávová bobule).

Zelené plody zpočátku žloutnou, červenají (ty jsou nejlepší pro sklizeň) až se konečně zbarvují jemně dofialova. Skládají se z povrchové kožovité slupky, nasládlé šťavnaté dužiny a pergamenovité slupky, obalující dvě kávová zrna (semena). Někdy se vyvine pouze jedno zrno vejčitého tvaru (perlová káva), které se však kvalitou neliší od ostatních. Každé semeno je obaleno volným osemením, zvaným stříbřitá blanka.

Z Etiopie do celého světa

V současné době je kávovník významnou hospodářskou plodinou i mimo oblast původního výskytu. Původním domovem je pro kávovník Etiopie a východní pobřeží Afriky, na mysu Guardufui (Somálsko), kde stále dosud planě roste. Nicméně rozšiřování a rozmnožování kávy do celého světa započalo v dnešním Jemenu, dřívější Arábii.

Podle některých pramenů se v Arábii začala pěstovat káva v roce 575. Do Arábie se dostala za pomoci černých súdánských otroků putujících přes Etiopii. V 15. století bylo její pěstování už rozšířeno a káva začala své tažení světem. Arabové dokázali svou kávu střežit stejně pečlivě, jako Číňané svůj čaj. Kávové boby směly být vyváženy pouze s odstraněným oplodím. Tato úprava zajistila, že kávové boby nemohly klíčit, a tím pádem se množit dál.
Podle legendy vyváželi Arabové kávu už v roce 1505 do Srí Lanky. A indická pověst praví, že se jistý baba Budan v 17. století vrátil ze své pouti do Mekky domů s hrstí klíčivých kávových zrn, a tím zavedl pěstování kávy na východě.

Souboj o kávu

Na počátku 17. století již byla káva cennou obchodní komoditou. O tom, kdo zavede pěstování kávy ve své zámořské kolonii, soupeřili němečtí, francouzští, italští a holandští obchodníci. Z toho závodu nakonec vyšli vítězně v roce 1616 Holanďané, když se jim podařilo propašovat několik rostlin kávovníku přes Mochu do Nizozemska.

Klíčovou postavou v dějinách kávy je Nicolaas Witson, starosta Amsterdamu, který naléhal na guvernéra z Malabaru, aby začal pěstovat kávu na Jávě, tehdejší holandské kolonii. A tak se stalo, že na plantáži Kedawoeng v Batávii brzy vyrostly semenáčky kávovníku. Naneštěstí byly rostliny při záplavách vyplaveny, ale v roce 1699 se Henricu Zwaaydecroonovi podařilo přepravit lodí rostliny kávovníku z Malabaru na Jávu a úspěšně je rozmnožit.

V roce 1706 byly do Amsterdamu dovezeny lodí první vzorky javanské kávy a několik rostlin, které převezla a pečlivě ošetřovala botanická zahrada. Mezitím rozšířili Holanďané pěstování kávy na Sumatru a Celebes v Malajském souostroví, takže Indonésie se stala nejvýznamnějším světovým vývozcem kávy. Dnes zaujímá mezi zeměmi pěstujícími a vyvážejícími kávu čtvrté místo na světě.

Pěstování kávy ve Francii

V roce 1670 se Francouzům podařilo získat několik rostlin kávovníku a pokoušeli se zřídit kávovou plantáž poblíž Dijonu. Už se nikdy nedozvíme, proč tato hrstka optimistů věřila, že rostliny z horké Arábie porostou ve volné přírodě uprostřed Francie a budou zde prospívat.

Všechny další pokusy dostat kávovníky z Holandska do Francie utrpěly nezdar, až roku 1714 věnovalo město Amsterdam 1,5 m vysoký stromek Ludvíku XIV. Byl umístěn v botanické zahradě a stal se prokazatelně základem prvních kávovníků ve francouzských koloniích, v Jižní a Střední Americe a Karibiku. Na ostrov Réunion se dostaly první rostliny kávovníku v roce 1917.

Nyní známe 40 rodů kávy a každý rod má své regionální typy.