O kávě

Pěstování zelené kávy – Kávovník
Kávovník je rostlina keřovitého vzrůstu a dosahuje výšky až 3 a 5 metrů, maximálně až 10 metrů. Kořeny zasahují do hloubky 1,5 metru. Je pěstován v Asii, Jižní a Střední Americe, v Africe, v Arabském poloostrově a Indonésii, především v hornatých krajinách. Jde o původně pralesně vegetující keř. Proto v oblastech se silnými větry či nadměrným osvětlením jsou kávovníkové plantáže chráněny pásy jiných rostlin (banánovníky, kukuřice aj.), čímž se jejich výnos zároveň reguluje.
Keříky kávovníku se pěstují v bavlněných obalech a po dosažení své výšky jsou vysazovány na plantážích, především na slabě kyselých, hlinitých pískách. Strom může rodit po dobu čtyřiceti let. Rostlina vyžaduje teplé a vlhké podnebí se stálými teplotami mezi 18-22°C, nesnáší teploty nižší než 0°C, při teplotách nižších než -2°C hyne. Rostlina plodí již tři až šest let po vysazení (podle místních podmínek).
Květy jsou bílé hvězdicovitého tvaru, kvetou ve skupinách po 8 až 15. Květy se rychle mění v zárodky plodů. Ty v závislosti na odrůdě a poloze plantáže dozrávají průběžně 6 – 9 měsíců po odkvětu, přičemž vznikají kulaté či oválné plodnice podobající se velikosti třešně (kávová bobule).
Zelené plody zpočátku žloutnou, červenají (ty jsou nejlepší pro sklizeň) až se konečně zbarvují jemně dofialova. Skládají se z povrchové kožovité slupky, nasládlé šťavnaté dužiny a pergamenovité slupky, obalující dvě kávová zrna (semena). Někdy se vyvine pouze jedno zrno vejčitého tvaru (perlová káva), které se však kvalitou neliší od ostatních. Každé semeno je obaleno volným osemením, zvaným stříbřitá blanka.
Barva a zralost plodů je pro kvalitu kávy velmi důležitá. Listy jsou za mlada barvy hnědě zelené, později zelené a staré jsou tmavě zelené. V současné době je významnou hospodářskou plodinou i mimo oblast původního výskytu. V Etiopii se pěstoval pro své plody již před 2000 lety a je pravděpodobně domovskou oblastí rostliny. V současné době známe 40 rodů kávy. Každý rod má své regionální typy.
Coffea arabica je však nejrozšířenější a poskytuje cca 60% světové produkce “kávových zrnek”. Po usušení semen a dalším zpracování se z nich stanou známá, v naší společnosti hojně konzumovaná kávová zrna. Často jsou míchána zrnka z různých oblastí k výrobě různorodých směsí, které jsou dodávány na trh.

Kávovník je původně domovem v Etiopii a na východním pobřeží Afriky, na mysu Guardufui (Somálsko), kde stále dosud planě roste, ale jeho rozšiřování a rozmnožování započalo v dnešním Jemenu, dřívější Arábii. Za mnoha času patřil Jemen s přístavním městem Mocha (Mokka), patřil k nejrušnějším střediskům na světě.
Podle některých pramenů se v Jemenu začala pěstovat káva v roce 575. V 15. století bylo její pěstování už rozšířeno a káva začala své tažení světem. Ale Arabové dokázali svou kávu střežit stejně tak jako Číňané čaj. Káva jsou semena kávovníku. Jakmile se ale z peckovic odstraní dužnaté oplodí, pergamenové vnitřní oplodí a stříbrná blanka vnějšího osemení, semena nemohou klíčit. A pouze v tomto stádiu se káva tehdy směla z Arábie vyvážet.
Káva se do Arábie dostala za pomoci černých súdánských otroků putujících přes Etiopii do Arábie. Nesli si s sebou jako potravu zásoby kávy (červené, třešním podobné bobule). Tak se dostaly kávové peckovičky do Arábie.
Poutníci, cestující do posvátného města islámu, Mekky, měli ve svých zavazadlech také kávová zrna. Podle legendy vyváželi Arabové kávu už v roce 1505 do Srí Lanky. A indická pověst praví, že se jistá baba Budan v 17. století vrátil ze své pouti do Mekky domů s hrstí klíčivých kávových zrn a tím zavedl pěstování kávy na východě.
Na počátku 17. století soupeřili němečtí, francouzští, italští a holandští obchodníci o to, kdo zavede pěstování kávy ve svých koloniích v zámoří. Z toho závodu vyšli vítězně v roce 1616 Holanďané, když se jim podařilo propašovat několik rostlin kávovníku přes Mochu do Nizozemska. Tak se začala roku 1658 pěstovat káva na Srí Lance.
V roce 1670 se Francouzům podařilo kdesi získat několik rostlin kávovníku a pokoušeli se zřídit kávovou plantáž poblíž Dijonu. Už se nikdy nedozvíme, proč tato hrstka optimistů věřila, že rostliny z horké Arábie porostou ve volné přírodě uprostřed Francie a budou zde prospívat.
Klíčovou postavou v dějinách kávy je Nicolaas Witson, starosta Amsterdamu, který naléhal na guvernéra z Malabaru, aby začal pěstovat kávu na Jávě, tehdejší holandské kolonii. A tak se stalo, že na plantáži Kedawoeng v Batávii brzy vyrostly semenáčky kávovníku. Naneštěstí byli rostliny při zátopách vyplaveny, ale v roce 1699 se Henricu Zwaaydecroonovi podařilo přepravit lodí rostliny kávovníku z Malabaru na Jávu a úspěšně je rozmnožit.
V roce 1706 byly do Amsterdamu dovezeny lodí první vzorky javanské kávy a několik rostlin, které převezla a pečlivě ošetřovala botanická zahrada. Mezitím rozšířili Holanďané pěstování kávy na Sumatru a Celebes v Malajském souostroví, takže Indonésie se stala nejvýznamnějším světovým vývozem kávy. Dnes zaujímá mezi zeměmi pěstujícími a vyvážejícími kávu čtvrté místo na světě.
Všechny pokusy dostal kávovníky z Holandska do Francie utrpěly nezdar, až do roku 1714 věnovalo město Amsterdamu 1,5 m vysoký stromek Ludvíku XIV. Byl umístěn v botanické zahradě a stal prokazatelně základem prvních kávovníků ve francouzských kolonií, v Jižní a Střední Americe a Karibiku. Na ostrov Réunion se dostaly první rostliny kávovníku v roce 1917.